Děti mají ve volbě kroužků naprosto volnou ruku, nikdy jsme jim neřekli, že na to a to nemůžou chodit, protože na to nemáme.

Na školu v přírodě vždy jedou, na lyžák taky. Nevím, proč je tu neustále omíláno, že jsou to snad chudinky, které budou celý život oproti svým vrstevníkům znevýhodnění, protože něco nebudou mít, něco nazažijou. Tak to přece není. Mají fakt všechno, co potřebují. Dneska jsem se jich ptala, jestli mají pocit, že by něco neměli a ani jedno z těch starších, kteří už to chápou, si nestěžovali. Syn mne dojal, když řekl, že je rád, že není jako jeho kamarád Vojta jedináček, že on si nemá s kým hrát.
Jsou malí na to, aby mi říkali to, co si myslí, že to chci slyšet. Řeknou to tak, jak to cítí. Takže za naše děti mohu v klidu prohlásit, že fakt žádným nedostatkem netvrdí. A pokud tu s tím některé pořád manipulují, tak mají nějaké pokroucené představy, že děti z vícečetných rodin jsou automaticky chudáčci ve špinavých a otrhaných hadrech, kteří v životě nebudou mít mobil, tablet ani počítač...