u prvního dítěte jsem 4 měsíce blila a jen se plazila a od 22tt jsem byla hospitalizovaná (velké problémy, včetně zánětu žil z kapaček a i anafylaktický šok po podání nějakých léků atd), v 36tt císař....následně náročné dítě.....podruhé jsem otěhotněla plánovaně, ale jako uzlíček nervů... bylo to lepší, ale ani tak bez problémů - několikrát špitál atd. děti mají docela hodně problémů, sice banality, ale nasčítá se to. POmoc jsme měli nárazově při nemocech až když jsem odešla na plný úvazek do práce ve 2,5 letech mladšího. Nyní jsem od října bohužel bez práce a velmi silně přemýšlím jak to udělat, abych měla nějaké peníze a přitom sama dokázala zajistit chod rodiny (sama myslím bez pomoci prarodičů, manžel nyní nějak pracuje víc a víc, uvidíme,jak to bude finančně).

POmoc, kterou od nás chtějí a potřebují prarodiče a další členové rodiny je tak na 1,5 dítěte (časově, nervama a bude hůř.....zdravotní důvody

nicméně hormony pos..raný zase mi to šrotuje, těch NE je celá řada. Ale je pravda, že manžel plánovaně rozumově nechce...i právě kvůli zdraví. A to mě asi docela bolí,bojí se hodně. je rád, že žijeme a jsme relativně OK.nesnesu nechci HA a mirena mě skončila a ke konci jsem už taky měla problémy a možnost 3. dítěte si nechávám jako "rezervu na nehodu při selnáhí kondomu, případně jestli si dám nehorm. tělísko atd). JE mi 32, ještě mám čas. Ale nejsem úplně zdravá.Vím že kdybych měla plánovaně 3. a pak případně nějakou "nehodu" tak bych to asi nezvládla.

císař 1