no byl by odeslan do PPP a diagnostikován .......... do PPP se dostane po půl roce - dlouhé čekací doby, nejprve mu udělají psychologické vyšetření, kde je většina dětí v normě, pak bude čekat zase měsíce na nějaké podrobnější vyšetření, pak bude nějaký závěr - a pokud nebude vyloženě jasně definován jako dysgrafik, dyskalkulik - tak je papír z PPP úplně na nic. Záleží na učitelce, jestli se chce tím dítětem zabývat. To málokterá - je to práce navíc, dítě je nepozorné, obtížné, ona má ve třídě dalších 25 dětí atd., atd., atd. Má pocit, že je špatně placená..... Toť naše zkušenost - synek diagnostikován jako částečný dyskalkulik - obrovské problémy v matematice, ačkoliv v jiných předmětech v pohodě jedničkář.
Bylo to neskutečně náročné a to především pro něj a pro mě. Strávili jsme moře času tím, aby pochopil a byl schopný počítat přes desítky, sčítat, odčítat a posléze násobit a dělit. On unavený a já strhaná - a reakce učitelky? To se musí naučit doma, no tak se učil, ale jaksi komu není shůry dáno ............... Na druhém stupni přešel na jinou školu, se kterou je domluva. Neznamená to, že z něj nakonec bude student matfyzu - to teda nikdy nebude. Ale má dost času na písemky, ví o nich předem, má čas to doma trénovat, občas to zkope, občas se povede lepší známka - ale hlavně jsme oba daleko víc v klidu. Takže nevím, zdaleka to není ideální ani dnes a hlavně se kolem dělá hodně řečí, hodně článků v novinách a časopisech, ale skutečnost je dost někde jinde.