V tvém případě ANO! Ikdyž obecně spíš pak pes poslouchá cvičitele, protože ho cviky učil a hlavně ten člověk si umí získat u psa respekt, zná psí chování, prostě v tom u mí chodit, kdežto majitel očividně ne.

Mám doma dvě děti (ročáka a pětiletku) a 4 psy, další na cestě :). Ale mám hlídání, manžela poctivě úkoluju ikdyž protestuje, psy mám jako makačku a zároveň relax. Jo a mám podobně prdlé plemeno jako dobrman a nejmladší má 10 měsíců... ale mám opravdu veliké zkušenosti a psi jsou mým životem a přesto když jsou třebě děti za sebou pořád nemocné nedávám to....neumím si to moc představit s tvým počtem dětí a jedním dobramanem, kterého sis nepořídila. Tam bych šoupla psa do výcviku hned - tobě to zachová duševní a fyzické zdraví a psovi otevře vrátka do výcviku - psi výcvik pokud se dělá aspoň průměrně dobře milují!!! Představ si, že se jí někdo kdo psům rozumí, umí naplnit jejich potřeby atd. věnuje denně! Bude mím asi i možnost se vyběhat s jinými psy, pocvičí, zkuste i obrany dobíci je milují. Vybije se, zkrotí, naučí něco nového - v tvém případě jsem 100% pro, ikdyž většině lidí bych doporučila spíše docházet na soukromé lekce a naučit se od píky se psem zacházet. Jenže kde na to vzít čas a nekrást?

Nejlepší co ti doporučím omrkni ty lidi při výcviku psů, jestli cítíš dobrý vztah ke psům, tak psa pošli na prázdniny.

Pak si ale zajednej dostatek lekcí a i další pokračování ve výcviku, měsíc totiž na celý život nestačí.

A na ty ostatní co ti budou vykládat jak psa týráš? A oni ti s ním pomáhají dnes a denně? Já mám 4 takto velké a akční psy, a občas jsem ráda, že jsem ráda.... a psi a děti mi to doma nerozeberou, a to mám opravdu bohaté zkušenosti za 20 let se psy a výcvikem, 10 let chovu, závody, zkoušky, výstavy. A i tak je to někdy na hraně. Neumím si představit tvůj počet dětí, manžela "v háji" a doma mladého dobrmaního puboše! Hráblo by mi jistojistě :).