Ahoj Cimbur, urcite bych si proverila ty vycvikare (reference!), ale pokud dobry, psa bych na tvem miste rozhodne dala.
Kdysi jsem to taky resila. Jako zkuseni chovatele trpaslicich pudlu jsme s exmanzelem nasli 10mesicni stene jisteho obriho plemena.
Pes nam zustal, a i kdyz zlaticko a mazel, byl to prusvih.
Prvni mesic jsme furt jen litali k veterinari (strasna podvyziva, alergie, zazivaci potize a dalsi nasledky spatneho zachazeni). Pak se vyjasnilo, ze bud my nebo pes (nebo vsichni) potrebujeme odborne vedeni.
Na nejblizsim cvicaku par ochlastu s NO, kteri potrebovali kazdou sobotu zdrhnout od manzelky, slusnej profi cvicak 40 km daleko.
Nakonec, ze byl pes hysterka (na 1 noc jsme ji dali do psiho hotelu, z cehoz jeho majitel malem zesedivel, jak vyvadela a durazne nas zadal, abychom TOHOHLE psiho neurotika uz nikdy nevodili), se manzel pochlapil a na cvicak (drahy a pod odbornym vedenim) jezdil sam.
Kdyby pes tolik nehystercil (asi mel za sebou spoustu nehezkych zazitku, tak co se divit), tak bychom ho na ten vycvikovy tabor poslali...
Ale takhle to bylo lepsi, ze se manzel naucil, jak cvicit psa - ono totiz to nase plemeno bylo asi 64. neinteligentnejsi (rozumej uplne blbej pes), kteremu se vse musi porad pripominat, jinak cely vycvik klido zapomene.
Jo a bezte co nejdriv, nektere problemove chovani lze odstranit jen do urciteho veku. Konkretne s tim utikanim se vam to uz nemusi podarit...