Persepolis, myslím, že si to trochu idealizuješ. Já jezdím cvičit psa našich prarodičů, aby byl na mě zvyklý, kdybych si ho jednou musela vzít k nám. Poslouchá jako hodinky- mě. Jakmile je znovu s babi a dědou, dělá přesně to, co dělal vždy. Procházím-li vrátky já, mohu je nechat dokořán a pes nevystrčí ani packu i když zmizím z dohledu, prochází-li děda a já tam nejsem, vyletí jak střela, protože ví, že s dědou je to ok. Jde-li se mnou na vodítku, jde přesně vedle nohy, jak ho předám dědovi, vyrval by mu ruku. Oni se prostě naučí, že s různými lidmi se chovají různě. Proto je třeba cvičit dohromady oba, jinak to fungovat nebude. Odnaučí ho třeba honit kočky, ale pokud zůstane nevybitý pes na zahradě, bude ničit tak jak ničil a nikdo ho to neodnaučí. Mě to na cvičáku moc baví, mám to jako relax od tří dětí.