jentak, samotne odveleni psa situaci samozřejmě neřeší, bude pak nutne se psovi hodne věnovat, ale věnovat se ovladatelnemu zvířeti je daleko jednodušší, nez kdyz máš psa, kterého se témeř bojiš nebo se aspoň bojiš, co zase vyvede.
Já jsem pomoc cvicitelu vyhledala ve chvíli, kdy jsem měla doma tři predskolaky, nejmladší měl 2 roky. Manžel pryč cele týdny, babičky ani zádné jine hlídání. Na všechno totálně sama. Ve slabe chvilce jsem podlehla narazkam manžela a děti, že ted uz si přece pejska můžeme pořídit, kdyz bydlíme v domečku (= čerstvá novostavba připomínající holobyt).
Pejsanek záhy vyrostl do rozměru malého telete a já nevěděla, co driv...
Po měsíci výcviku jsem psa poznala fakt jenom podle obojku, bylo to úplne jine zvíře. A samozřejmě jsem dle rad cvicitelu naprosto změnila i svůj přístup k psovi, bez toho nelze trvalého výsledku dosahnout