prarodiče od taťky - nic
měli rádi jen syny svých dcer a mě a bráchu vůbec nebrali

prarodiče od mamky jsem nepoznala, děda zemřel dávno předtím než jsem se narodila a babičku srazilo auto měsíc před mým narozením. Měsíc do porodu přežila mamka jako ve snu. Babička se na mě moc těšila :-(

ale měla jsem báječnou tetu Anežku, která fungovala jako babička. Byla to sousedka, měla byt přímo vedle nás na patře. Kamarádila s babičkou, sama děti neměla, už ani manžela a když se to stalo s babičkou přišla za mamkou "holka, mámu ti nikdy nenahradím, ale kdykoliv budeš potřebovat, tak ti pomůžu" a tak to začalo...
Bývala se mnou celé léto na chatě, později na chalupě, vyvářela mi "babičkovské" dobrůtky, pekla vdolky, lívance.... milovala mě jako vlastní a já jí taky, vyprávěla mi pohádky. A prostě byla všelijak obětavá. Nikdy za celou školkovou docházku jsem nemusela ve školce spát, pravidelně mě vyzvedávala po "O". Jezdila s náma na víkendy na chalupu, měla ráda zahradu, tak tam pěstovala i spoustu zeleniny. Naši jí za to pomáhali třeba vymalovat byt, něco opravit, sehnat, těžké nákupy, mamka jí prala... střídaly se v žehlení.
Když se narodil brácha, byla už starší, takže s bráchou už tolik času nebyla, a ani mezi nimi nikdy nevznikl takový vztah jako mezi námi - takže brácha nikdy žádnou babičku neměl.
Tahle náhradní babička byla tou pravou obětavou a laskavou babičkou. Když se řekne babička, vzpomenu si jen na ní.

Zemřela když mi bylo 12 let .