Ale kdyz to pojmu vzpominkove, tak se mi vybavi hlavne vune. Vune perin, vune zatapeni v kamnech, vune kakaa k snidani, zeleny prouzkovany hrnecek a kytickovane talire Ditmar Urbach. Chleba s medem nakrajeny na prouzky (doma nam ho jako detem krajeli jen na ctvrtky), babicciny buchty a vdolky. Polevka s takovou zvlastni krupicovou zavarkou, co neumim zaboha udelat. Deda, kdyz rano prisel zatapet v kamnech a ja jeste v perinach, tak mi zpivaval: "Ivanku nas, copak delas, deti jdou do skoly, tys jeste v posteli..." Jezdil se mnou na sanich a na vyletech na kole. Styska se mi po nem. :-(

U druhe babicky naopak vune zavlhlych duchen, jak uz tu kdosi psal. Ale babicka mi je vecer davala nahrivat ke kamnum a hezky je pak na me naklepala. Koupala me v lavóru. Delavala mi tvaroh se zloutkem a cukrem. Kdyz delala nudle, davali jsme si pect kousky placky na kamna - miluju to. Kdyz jsem nechtela spat a vylezala z postele, hrozila mi vareckou, ale pritom by me nikdy neuhodila. Deda me houpaval na kolenou a ja jsem mela pocit, ze me ma hrozne rad. Kdyz stavel sklenik, rikal, ze to bude muj domecek.