Ahoj holky,
mam problem a to uz docela dlouho. Po rozvodu sem si nasla pritele, laska velika, stehovani do jine zeme. Bohuzel po nejake dobe sem od nej odesla, protoze sem citila, ze mi nejen kontroluje zivot, ale zacina me ponizovat.

Mela sem pocit, ze spolu muzeme byt porad, jen kazdy ve svem byte, citila jsem odchod od nej jako svoji ochranu. S pritelem jsme zacali chodit na parovou psychoterapii. Nepomohla.

Bylo mi receno, za ma psychopaticke rysy. Neoficialne (diagnoza by predstavovala mnoho testu a predevsim jeho souhlas). Stejne tak neoficialne se me psycholog zeptal, jestli jsem pripravena na vztah bez lasky, tedy, ze je mozne, ze muj pritel milovat proste nedokaze.

Pod pojmem psychopat si prosim nepredstavujte kriminalnika, jen proste (no, proste to tedy neni) cloveka, kteremu chybi empatie (coz je jedina vec, kterou on pripousti). Uspesny v praci, dobre placeny manazer, tvrdy (vyhoda pro firmu, pro kterou pracuje), pro sousedy prijemny usmevavy clovek, ktery si vas proste jenom nepusti bliz k telu. Pro me sarmantni, inteligentni a uzasny milenec..pokud chce.

Problem je ale prave v te empatii. Ma nulovou toleranci k frustraci. Nemuzu mu rict, ze je mi smutno, potrebuju obejmout, to ho obtezuje, nebo to primo povazuje za pokus o manipulaci. Proste takove veci nechape. Pokud mu reknu, ze ho chci videt casteji, ozve se pozdeji nez obvykle. Proste nemuzu rict co bych chtela, opet to povazuje za manipulaci a dockam se jen toho, ze prave to co chci se nestane.

Rekl mi, ze po tom, co sem se odstehovala, me nevidi jako partnerku, ale libim se mu. Takze spolu nikam nechodime, jeho rodina o me nevi (a vedet nebude).

Jedine co nas spojuje je sex. Uzasny sex s romantickou veceri, krbem, svickami...v posteli je uplne jiny. Ale rano uz se soustredi na svoji praci, vedle me se probudi kalkulacka. Zapina si kosili, uvaze kravatu a ja sem proste jenom vzduch. Zase az do pristi sms, ze se chce sejit.

Zakalkuloval me do sveho zivota, moje prava byla odtud potud, ale moje pozice v jeho rodina byla pomerne dobra. Hlavne asi ocekaval, ze budu antena na jeho frustrace, nekonecnou kritiku..ale i kdybych to chtela snaset (i sem zkousela se mu prizpusobit), muj vlastni prostor byl mensi a mensi.

Ve chvili, kdy sem odesla, jsem mu udelala ostudu, jeho kalkulace nevysla a on nemuze priznat neuspech.

Problem je v tom, ze sem se do nej zamilovala, hrozne mi chybi.

Uvazuju co delat. Mam deti, hodiny mi netikaji. Mam svuj zivot, praci, nepotrebuju ho ke splaceni uctu apod. Taky uz nejsem nejmladsi a mam strach, ze dalsi partner muze byt jeste horsi, nebo dokonce zadny (on je jeste o 15 let starsi, fesak na svuj vek, sportovec, jinou zenskou mozna nema, nejak nevim, kde by na to pri svem pracovnim vytizeni vzal cas, ale mozne by to bylo, myslim, ze s tim zadny moralni problem nema).

Kazdou chvili, ale narazim na jeho reakce, ktere proste boli a ja brecim a brecim a vim, ze mu to nemuzu rict, protoze by to bylo jeste horsi. Rekl, mi jasne, ze me nemiluje.

Proste nevim co delat. Co byste delaly vy, byly rady, ze mate prima sex..obcas.. a byly vdecne aspon za to, nebo byste to ukoncily a riskovaly?

Zlobim se na sebe, ze nedokazu byt jako on, ale tak uz to proste je. Nejak je mi ho lito, pritom vim, ze netrpi. Problem maji vzdycky ti ostatni, ne on. Je jako zaklety princ.