Zerat,
hele, popravdě, já ani momentálně nemám potřebu ho vidět, kdykoliv vyleze tak se pohádáme.
Jako jo, školu tak nějak zvládá, ale štve mě jeho přístup k životu. Je mu všechno TOTÁLNĚ ALE TOTÁLNĚ jedno. I na tréninky si chodí, jak chce. Prostě řekne, že je mu blbě a za celý víkend nevyleze z pokoje. Źe by s něčím pomohl, to vůbec nehrozí. Teď má jít k nám do firmy na praxi, začínám litovat, že jsem mu to vyjednala, protože mám obavu, že se na to prostě vykašle a
s výmluvou, že je mu blbě nikam nepůjde.
V měsíci je minimálně týden doma - jednou nevolnost, jednou průjem atd. atd.
Můj přístup k životu je přesně opačný a to je právě i ten důvod, proč se nikdy nemůžeme pochopit...