Taky jsem původně z vesnice, kde "neexistuje" nenechat se sešvihat. Podotýkám, že jsme bydleli až na konci vesnice a starší koledníci se k nám dostali už hodně napití a měli bužírkové pomlázky. Pořád jsem myslela, že to aspoň moji rodiče pochopí, poté, co jsem měla několik týdnů jelita přes nohy.. a nic. Když jsem pak další rok ráno odešla do lesa (tam nebylo moc kam jinam jít) a vrátila se odpo, otec se mnou asi týden nemluvil, protože jsem porušila tradici a zostudila rodinu. No ale jelita ten rok nebyla, takže jsem to udělala za rok znova a další rok znova. Tichá domácnost mi vadila míň a míň.

Prostě někdy není žádnej sluníčkovej způsob, jak tomu zabránit. Ale mně to za to tisíckrát stálo.