U nás se to drží docela dost. Ale na tom nezáleží, dělám věci tak, jak se mi zdají nejlepší, a když chci mít klid, tak ho taky mám. Tradice mě většinou jenom tak líznou, nakonec to udělám po svým. Takže barvit vajíčka ano, velikonoční výzdoba ano, tohle všechno, ale nenechám si sem vpadnout nějaký děcka, co zvoní po baráku, ani partu ožralých kamarádů. Už vůbec si nedovedu představit, že mi kvůli nějaké tradici dítě hystericky brečí, to by šla tradice prostě do kytek a udělalo by se to jinak, nějakým přístojným způsobem, nebo vůbec.
V pubertě sme s kámoškou jezdily pryč z města, abysme se tomu vyhnuly, dneska to vidím jako zbytečný hrocení situace, stačilo prostě neotvírat