Moc vás prosím o rady a nápady.
Moje babička tvrdí, že hrob stojí moc péče, že o hrob se musí starat co čtrnáct dní, už na to nestačí a nechce takhle zatěžovat svou rodinu (tři dcery a 6 vnoučat) a že si přeje být rozptýlena na loučce a nechce pohřeb.
To my respektujeme a splníme.
Ale chce zrušit hroby příbuzných, jejího manžela a rodičů. Jednak ta péče a pak že je smlouva do roku 2016 a dále má nakládací (čico) právo na hrob jen syn (nebo synové) jejího bratra a že je nemůže sehnat, nemá na ně kontakt a přes policii "to nejde", protože jeden dělá u ochranky a vozí peníze ze supermarketů a tím by mu jistě zavařila (ha ha ha) a tak nebude moct prodloužit pronájem hrobu.
Moje máma měla velice blízký vztah s dědečkem, tchánem babičky. Projevila zájem o jeho urnu (i kdyby si ji měla odvézt domů), rozptýlení na loučce by jí připadalo jako vyhození odpadu a zároveň ztrátu pomyslného "kde je dědeček". Samozřejmě nechce rozdělovat dědečka od babičky, tak by chtěla oba (buď aby jí je babička dala nebo aby ji nechala dále pečovat o hroby). Měla by zájem i o druhé prarodiče a tatínka, ale tam chápe, že o svém manželovi a rodičích rozhoduje babička. Ale máma měla blíž k dědečkovi než babička k němu jako svému tchánovi.
Když jsme babičce řekli, že o popel máme zájem, vyjela na nás, že to má dávno rozhodnuté a že se o tom s námi nebude bavit. Máma z toho rozptylu je nešťastná a má noční můry a já to chápu, dědeček se prolínal celým jejím životem a vzpomínkami, asi potřebuje ten princip, že nebyl smísen s popely x anonymních lidí jako v koncentráku. Máma se teď bojí, že je nechá babička rychle všechny rozptýlit, aby mamka nemohla nic. Myslím si, že moje babička mámu bere za hloupou a bláznivou (což je dost smutné, protože moje máma je výjimečně dobrý a hodný člověk, i když není dokonalá a dělá chyby jako každý) a jednat s ní o tomto vůbec nepůjde.
Dá se to nějak soudně napadnout? Máte nápad, co na babičku vymyslet, aby urny vydala nebo nechala mámu starat o hroby? (To bychom mohly zajistit 1x měsíčně, což bude pro babičku jistě málo a stejně to odmítne jako šílený nápad ve smyslu, proč se zatěžuješ něčím tak bezvýznamným, jako je popel.)
Nějaká inspirace, cokoliv?
Připadá mi, jao by chtěla zahladit stopy za vší rodinnou minulostí... Přitom žádného masového vraha v rodině nemáme, jen estébáky, funkcionáře a ženy mávající rudými praporky
ale přece to není nic kvůli čemu bychom měli minulost vymazat, navíc nikoho ti mrtví rudí netankují. Nebo se babička tak bojí vlastní smrti, že to bere s sebou jako tajfun? Nebo se tak brání smrti, že ji bagatelizuje? Nebo je prostě necitelná a mamce to chce zase nandat, jak ona sama je racionální a moje máma hysterická blbka?
Omlouvám se za tak dlouhý spis, moc ráda bych mamce pomohla, ona pro nás dělá první poslední a já bych chtěla, aby aspoň jednou mohla něco udělat po svém a byla šťastná, možná by to mohl být takový krůček sebeterapie vyrovnání se s komplikovaným dětstvím. Proto mi nejde o to, jestli to racionální je, není, jestli popel člověka je jen popel a nebo ne, ale ráda bych pomohla máme popel získat.