Jarmilko,

hlavní rodinný hrob je v péči naší tety, je v něm několik uren s popelem a jedna s lopatkou hlíny z předchozího hrobu, který byl příliš daleko na pravidelnou návštěvu a byly v něm rakve, takže se před léty nechal zrušit a převezla se jen ta trocha hlíny a na hrob se nechala vyrýt jména.

Teta taky hodně řeší, jak se budeme o hrob starat, až tu ona nebude, a skřínky s urnami jí nepřipadají dost důstojné - bezpečné, myslí si, že bychom je stejně nenavštěvovali (a upřímně, asi má celkem pravdu). Takže třeba tvé mamince může připadat hrozná myšlenka na rozptýlení, tvé babičce zase představa, že někde budou její blízcí ležet polozapomenutí a navštívení nanejvýš na Dušičky.

My jsme to vyřešili dohodou, že po tetině smrti přesuneme urny do kolumbária přímo v našem kostele, tam chodím pravidelně, takže se teta nebojí, že by tam byly urny zapomenuté.

Nevím, jestli babička takhle zkouší prosadit "ještě o něčem v rodině rozhoduji" nebo jestli je to výraz jejích obav - možná obojí. Zkusila bych otevřený rozhovor, co babičku a co maminku trápí, a hledat přijatelné řešení pro obě.

V nejhorším opravdu zřídit pro maminku nějaké vzpomínkové místo s trochou hlíny z předchozího hrobu nebo schránkou s nějakými drobnostmi po těch, na které by se vzpomínalo...