Moje babička bývala kdysi strašně čistotná, s vycepovanými návyky (má hospodyňskou školu), ale prostě jak se přiblížila devadesátka, tak to jde z kopce, hlavně proto, že ona tu špínu prostě nevidí, jelikož opravdu moc nevidí. Ale není úplně slepá ani senilní, takže jít si talíře pečlivě vydrhnout, než si na ně nandám vlastnoručně vydrhnutým náčiním něco čerstvě převařeného z hrnce (to je už jediná bezpečná cesta, jinak fakt všechno skončí blitkosr..ou), je velký problém, musíme ji třeba nějak odlákat na synovy fotky, nebo čekat, až půjde na záchod...no prostě jsme lstiví jak lišky
Samozřejmě je pro její hrdost nepřípustné, že bychom jídlo přivezli my (když ho přivezem, tak si ho odloží na později a přinese to svoje)...no, ráda bych věděla, jak ochránit obě strany - nás před škodou zdravotní, ji před škodou duševně zraňující.