jsem byla pryč
je to iracionální, ale asi nejvíc mám strach ze skladování vařených jídel, ochutnala jsem třeba nádivku, která byla právě vytažená z trouby a ta byla výborná, ale stejnou, kterou mi nabízali z takové té plechové krabičky na chalupě, kde nemají ledničku a přivezli jí z Prahy /x desítek km/, z té jsem měla strach

kafe jsem si dala, třikrát turka což byla moje dávka na rok, turka vůbec nepiju, jenže presovače ještě nejsou prostě v českých domácnostech běžné a kafe se kupuje ne moc kvalitní mám ráda kafe soříškovou barvou a bez zrníček mezi zubama, ale to už by bylo moc neslušné si ho nedat, tak jsem ho přetrpěla, celkem mě to štve, že ty návštěvy jsou zkažené "jídlem", vidím ty lidi občas a tak ráda s nimi jsem a povídám, neustálé odbíhání pro jídlo a kvůli jídlu mi to vždycky kazí, ve dveřích vyhlásím, že jsme se nepřijeli najíst, ale popovídat a stejně to nikdo nedodrží a stále se opakuje, vezmi si, ty si nic nebereš, vezmi si, proč si nic nevezmeš