Ma tady nekdo zkusenost jako perfekcionistickej rodic?

Dcera je dost nadana, hraje 2 roky na violu a kazdodenni cviceni je samozrejmy.

Ji to i bavi a kdyz ji to pripomenu (obcas i stylem - nejdriv viola, jinak nejdes ven/ ke kamaradce atd.) odehraje vse sama.

Ale ODEHRAJE = odsmudla...!

Behem posledniho pul roku jsem nesedela pokazde s ni - a uz ma rozhaseny drzeni smycce a jeho nakloneni.

Ucitel ji v hodine zkoriguje a tam to od nej bere. Jednou tydne.
Kdyz ji pak doma druhy den upozornim na to stejny, je hned ohen na strese a rev a plac...

Nechci stresovat ani sebe ani ji .
Jenze kdyz nezareaguju, utuzuji se ji ty spatny navyky...

Tak co mam delat?!!

- Kdyby nebyla tak nadana a vzdycky znovu nechtela, tak s tim prastim.
- Ja jsem perfecionista, se sebou asi moc nenadelam:
JA VIM, ze je spatne pri kazdym spatnym pohybu vyskocit jek certik z krabicky...
- Manzel to s ni umi, pro nej hraje i hodinu v kuse - "jeho SRDCE potrebuje slyset tu krasnou hudbu" - ale pri tom to taky "smydla"...
A manzel je neuveritelne nemuzikalni, on neslysi, nevi, jak ma spravne hrat, neumi cist noty...
- Ja sama na smycce nehraju.
Koupila jsem si violu sice tehdy taky a mela par hodin ale 6 lety dite Te setrepe po pul roce, tak ji uz nic moc UKAZAT nemuzu.


Nejakej napad?