My máme z útulku dokonce dvě holky - šly k nám ale už jako dospělé v rozmezí 6 let. Zezačátku byly problémy s oběma - nechci zakladatelku strašit, ale trvá to rozhodně nějakou dobu, než si takový vyděšený pejsek zvykne na nové poměry. Nelze čekat zázraky během pár dnů. Výhodou je, že jde o štěně. Ta naše první adoptovaná se první půlrok strašně bála tmy, takže venčení na noc probíhalo tak, že jsme u ní museli se synem sedět na dvoře. Ta druhá měla zase takovou separační úzkost, že kdykoliv jsem odešla z místnosti, tak udělala loužičku. Hodně jí pomohli ostatní psi (celkem ještě dva). To u Vás nejde, ale jediná rada, kterou mám, je trpělivost, trpělivost a zase trpělivost. Dát štěněti najevo, že ho už nikdy neopustíte, že je u Vás doma, být laskaví, ale důslední. Prvních pár nocí ho mít nablízku. Pokud jde o krmení, co se obrátit na nějaké odborníky o radu- na facebooku je spousta organizací a nadací, které rádi poradí. Jste hodní, že jste mu dali domov, držím Vám všem palce.