v letech tvoí dcery jsem chodila na klavír.. máma hraje velice pěkně, pianino máme doma, cht+la jsem hrát jako máma. Doma mě to máma učila obstojně, nicméně otec podobný perfekcionalista jako ty, mě přihlásil do hudebky. Nauka byla fajn, teorie mi šla, tu mi máma do hlavy dala ěnjak nenásilně sama... hodiny byly ze začátku taky fajn (rozuměj tak měsíc), ale pak se učitelka začala rozčilovat, proč nehraju obouruč, atd.... etudy mě třeskutě nebavily, donutit se to nacvičit doma byl fakt nadlidský výkon. Ale dobrý, muselo to být, bylo to... když se náhodou na přoadu dne objevila ěnjaká písnička, nastal u mě obrat o 180st a cvičení byla zábava, atd... ale trapné etudy mě k srdci fakt nepřirostly a co ti budu povídat. Učitelka (údajně zvyklá pracovat i s mladšími školními dětmi) prostě nechtěla navnadit... po 2 letech jsem řekla anšim, že to dělat nechci... prstoklad mi zůstal, dle not zahraju obstojně, na obouruč se musím soustředit. Kytaru mě chtěl naučit otec, ale ten vysvětlovat neumí vůbec nic, takže to co umím na kytaru je víceméně samoučení... měl tendence mě naučit hrát na trubku, to jsem vzdala hned v úvodu...

tak jí to prosím tě nezvoškliv, pokud má talent, tak ji podporuj, tak jak už někdo psal, ona ta technika hraní je docela důležitá a sama pozná, že lajdáctvím to nepůjde... hudba by měla být podle mě v prvé řadě zábava...

jo a na violu hraje kamarádky ségra, je profesionál, ale hraje za hranicema... tady se jako muzikant neuživý...