Pozitiva pred rokem 89:

Nedostatkove zbozi - chutnalo, vonelo, bylo leskele zabalene. Tesilo se na to a radovalo se z toho. Uz nikdy vice me zadna cokolada nebo taveny syr v umelohmotne vanicce neucini tak stastnou.

Spolecny nepritel - politickou situaci a rodinnou vychovou jasne definovany, nezpochybnitelny a uklidnujicim zpusobem vzdy na svem miste. Nebylo nutne bolestne prehodnocaovat nazory, neustale monitorovat zmeny a cas od casu si priznat, ze jsem se zmylila a nekomu nalitla. Nebylo nutne se nazorove vyvijet. Spolecny nepritel stmeloval a vzbuzoval pocit odhodlani a statecnosti.

Nedosazitelny lepsi svet, co byl nekde na Zapade, v hollywoodskem filmu nebo v katalogu Neckermannu. Dostatecne daleko a natolik nedostupny, ze se o nem dalo bez rizika zklamani snit a v nej verit.

Hrdost z presvedceni, ze stojim na spravne strane. Popravde, po tom se mi styska uplne nejvic. To bylo nesmirne povznasejici. Dnes vubec netusim, kde jaka spravna strana je.