Máme z útulku křížence jagdteriéra, což je "pološílené" lovecké universální plemeno, skvělé na lov ve smečce na černou a pravděbodobně borderkolie. Pes je v paneláku, 4x denně venčený, víkendy s námi tráví venku na výletech po lesích, v létě s námi jezdí dodávkou po Evropě (bez manžela by asi chcípnul . Začátky byly krušné, pes byl 1 letý, rvavý se samci, lidí se bál (ale neútočil), lovil hlodavce a ptáky. Psa máme 2 rok a je totální miláček a mazel (jen s námi), doma NIC neznečisťuje, NIC neniční,neštěká, absolutně nás respektuje, když spadne na zem kolečko salámu, kouká, jestli "může", poslušnost zvládnul tak na 85% (2x základní výcvik na vlídném cvičáku s empatickou cvičitelkou), systematická socializace, neustálé trénování poslušnosti apod. Sice to někomu příjde nehumální, ale velmi nám s poslušností pomohl elektrický obojek (manžel byl na operaci, byla to z počátku nutnost, která se nakonec osvědčila). Geny "jagouš" nezapře, občas vezme v lese dráhu, ale v rámci JEHO bezpečnosti příjde ke slovu elektrika (nepřijemný zvuk a občas malá šlupka). Celkově se mi jeví jako velmi šťastný hafan. S venčením je to ale svízelné, dcera ho nevenčí, ono totiž nejde jen o něj (má 12 kg), ale o magory, co mají nevychované velké psy neustále na volno...takže problémům při venčení se nevyhnete ani s maličkým psem, tedy na sídlišti.