Pozor, nesměšovat trest ve smyslu práva, a trestání jako společenský jev, který souvisí s altruismem. Toto trestání znamená kolektivní akci, která zahrnuje jak rozhodnutí o vině, o trestu a o jeho vykonání, tak mobilizaci ke kolektivnímu souhlasu s potrestáním. V tomhle smyslu pak nemůžeme dost dobře mluvit například o "středověké společnosti", můžeme mluvit třeba o společnosti šlechty v případě odsouzení a potrestání poddaného, který vztáhl ruku na šlechtice, tam to kolektivní sdílení souhlasu s trestem asi bude. V dnešní společnosti, která je podstatně mnohovrstevnatější, už je to podstatně obtížnější.

A druh altruismu, který s tím trestáním souvisí, není přísně vzato reciproční altruismus. Reciproční altruismus jako forma strategické dvoustranné spolupráce byl pravděpodobně základem (jedním ze základů?), z něhož se vyvinula tzv. důsledná reciprocita, která kombinuje altruistické odměňování a trestání (odměňování těch, kdo spolupracují v rámci obecně sdílených norem, a trestání těch, kdo tyto normy porušují). V obou případech to pro jedince, kteří altruisticky odměňují či trestají, znamená něco vynaložit bez vidiny individuálního zisku.