A rozhodně ne všechno co jsme měli za nemoci bylo v pohodě, ale kdyby se z toho div že ne sypala, tak jsem dávno v Bohnicích. Přijde mi, že z výčtu aktivit toho má zakladatelky dcera víc než dost. Nechala bych ji v klidu žít a neřešila, jestli vypadne na měsíc či dva z nějakého plavání. To přece vůbec není podstatné. Naopak mononukleouzu nepodceňuji, právě naopak. Když jsem ji měla před maturitou, bylo mi blbě jak psovi, nikdo ovšem nevěděl, že to bylo ono, zkrátka, přišlo se na to až později a nedržela jsem tím pádem ani žádnou dietu a nic.