To mi bylo asi čtyři, pět a můj táta někde našel lískové oříšky a na louce rval takové ty velké zelené bodláky a loupal je a dával mi ty oříšky, jakože jsou z těch bodláků. Tomu jsem věřila dlouho a furt mi bylo divný, že v nich žádné oříšky nejsou. Taťka mně vůbec zkoušel, já jsem byla strašně důvěřivá a děsně jsem mu to žrala. Například se mně chtěl často zbavit, když jsem se ptala na Ježíška, tak mi tvrdil, že je to zelený mužíček, ve sklepě nám bydleli čerti, puntíkovaný, pruhovaný a nejhorší byl čtverečkovaný, v práci měřili etalóny, na to mi řekl, že etalón jsou takové placičky a já to uplatnila ve škole a byla jsem dost za blbce a podobně .
Ale kamarádce rodiče dlouho tvrdili že kráva je kůň a kůň kráva a dlouho tomu věřila a taky se jí kvůli tomu ve školce smáli.