Já tedy nejsem sama, ale s partnerem jsme se poznali oba až po třicítce a pak se nám dítě nezadařilo hned, takže dítě bylo ještě ve školce, když už mi bylo 40 let, věk jsem jako problém nevnímala. Je pravda, že člověk má třeba trochu míň energie, než ve 20, na druhou stranu, jsem měla spoustu věci v sobě vyřešených, už jsem se nacestovala dost a měla školy, které jsem chtěla i praxi v práci, prostě měla jsem čas a chuť se věnovat tomu dítěti. Jezdíme na kolo, na lyže, na brusle, stejně jako mladší maminky.

Co se partnerství týče, sama jsem se divila, že to přizpůsobování se bylo jednodušší, než jsem čekala, ale já jsem dost tolerantní člověk a jsem ráda sama se sebou, partnerovi dávám prostor, když o něj stojí. Samozřejmě je to i o výběru partnera, v těch zásadních věcech se shodujeme, asi opravdu nemá smysl být spolu za každou cenu. Já myslím, že v nedokonalém manželství se dá žít, když se tím netrápíš, jakmile tě to bolí, tak už jít pryč.