Pamatuju si, jak tehdy zdravotníci dávali svým blízkým vysoké dávky kalium jodatum, aby zablokovali receptory štítné žlázy a nemohly se "obsadit" radioaktivním jodem. Nikdo nevěděl, jaké je bezpečné množství KI, protože prostě chyběly informace, nezohledňoval se poločas rozpadu radioaktivního jódu, atd. Pár let po jaderné katastrofě jsem se jako radioložka účastnila jednoho odborného semináře, kde přednášející z oboru radiační biologie upozorňovala na tento fakt a předpovídala velký nárůst autoimunitních thyreoitid v důsledku nekontrolovaného podávání kalium jodatum.