Sex jednou za 14 dní je skutečně velmi málo, jenže potíž je, že sex nyní manžel nemá prakticky vůbec. Proto ho chce denně. Kdyby byl sex třeba 2-3x týdně, tak by mu to nejspíš stačilo. Protože je stále nadržený a není tu uspokojení, tak tu potřebu sexu cítí neustále.

Odkázat ženatého muže na masturbaci mi přijde divné. To je jistě řešení např. pro dobu po porodu nebo při rizikovém těhotenství. Ale kvůli tomu se muž vážně nežení, aby pak sám masturboval - a večer uléhal vedle ženy. Navíc, když žena je v období, že sex pro ni není vhodný, tak by na mužovu masturbaci měla pamatovat spíš ona.

Dřív se mluvilo o manželských povinostech, v podstatě se chápalo, že druhý má vůči partnerovi/ce povinnost co se týče sexuální potřeby. U ženy to znamenalo např. vyhovět muži, i když sama po sexu tolik netouží. Pak přišly feministky se svojí ideologií a jedním z klíčových témat je tvrdě zpochybnit tu tradiční manželskou povinnost, vydávat ji snad až za znásilnění či minimálně zneužívání. Zkrátka muž má masturbovat, na nic nemá nárok. Nakonec i žena má být na muži nezávislá a i jí se doporučuje masturbace. Tenhle postoj infiltroval i do oficiálních rad odborníků pro oblast manželství a sexu. Sex se má řídit potřebou toho, kdo chce méně, druhá strana odkázaná na masturbaci.

Mnohdy pak žena odmítne sex, vůbec by ji nevadil, nicméně je popichována divnou ideologií, že tak to bude lépe. Místo vstřícnosti tvrdě sobecké hledisko. Ono i v době, kdy se všeobecně uznávala ta manželská povinnost, tak i tehdy se vstřícnost jaksi předpokládala.

Znám případ muže, který neměl sex už dlouhou řadu let. Prostě ona si usmyslela, že sex už nebude a tak to prostě je. Jemu bylo tehdy 40, nyní je mu přes 50. Jinak u většiny mužů by tohle znamenalo, že budou hledat jinde. Masturbace je dobré řešení pro puberťáky, ale ne trvalé řešení pro ženaté muže. Pro ně to znamená ponížení, trvalé odmítnutí od partnerky.