Tak tady by mi vadilo jen to, že babička zúžila svůj obzor jen na psa - když jí to řekneš, možná se to zlepší. Ale když jde se psem ven, tak vnoučata mohou taky, ne? A nemělo by jim přece vadit, že teď se netočí vše kolem nich, ale je tady taky někdo jiný. A navíc - psa má maminka u sebe pořád, 24 hodin denně, nebylo by jí smutno bez něj. Moje mamka taky měla psa, když umřel, tak dalšího nechce, že by prý po její smrti tady zůstal a co my s ním. Ale je jí smutno.
A co se týká výchovy tedy spíš nevýchovy - to bych jí taky řekla. Ale říkat můžeš, má dcera si pořídila psa a v podstatě ho cvičí jen proto, že jsem řekla, že pokud ho nenaučí základním povelům, hlídat ho nebudu. On ale neposlouchal ani ji. Teď ho teda učí pod dohledem trenéra, jde to, ale jsem zvědavá, jestli na základní povely bude slyšet i ode mne.