Pokud si na vše sama, je to jistá ztráta svobody, není to rozhodně zanedbávání dětí! a pokud na to máš, nikohoneokrádáš.
My psa nemáme, synek je alergik astmatik. Prostě nesmí.
Jako dítě jsme psa měli.. tedy tehdy ho dostala mooje ségra k desátým narozeninám. Pes ji "bavil" cca dva roky... najednou nebyl, kdo by ho po ránu vyvenčil, kdo by s ním šel odpoledne apod. Péče zůstala na mamce, která jediná byla výrazně proti. Ta s ním ráno chodila, než šla do práce, odpoledne chodil běhat se mnou.
Pokud nejezdíte na dvoutýdenní dovolené, kam pes nesmí a nemáte koníčky, co pes nezvládne - je to vaše věc.
Pes je úžasné stvoření, dá člověku hodně lásky za málo náklonosti.
Ale nectěla bych ho. Jsem soudná, nezvládli bychom ho. Sice máme zahradu, ale kam s ním v době dovolené?? kam s ním, když jedu na víkend na kola, na vodu, na běžky?
Byl by sám. Dost dlouhou dobu, sem se těšila, až vyrostou děti a budemem moc všichni dělat společné aktivity...
Pro naši rodinu by to znamenalo omezení.
Ale díkybohu to má spousta kamarádek jinak , nevytáhnou paty z domu a vždyycky je kde se poňuchňat s pejsákem