Holky, co budete kupovat dětem k narozeninám. Já NIC. Jelikož si s ničím nehraje a vše rozbijí. V sobotu rozbila Míšovi tablet. Hodila ho po nim. Míša mi ho přinesl ve dvou kusech. Takže tablet na vyhození........auuuuuuuu
Jsem se neudržela a dostali výprask oba dva. Lucka za to, že ho rozbila a Míša, že si nehlídá svoje věci. Lucka má zákaz TV a Míša PC. Takže od včera tady chodí a nadávají, že nemůžou na TV a na PC. Lucka se omlouvala, slibovala hory doly, že už to nikdy neudělá, že to nebyla on co ten tablet rozbil, že to byla jiná Lucinka, ta zlá Lucinka, že ona je hodná atd. atd. atd. atd. atd. atd. atd. atd.

Jinak mi přišel email od etopedky co jsme u ní s Luckou byli. To jsem vám ani nepsala. No moc jsem ji nepochopila co mi radila. Spíš nic moc nového pozitivního. Chtěla jsem hlavně řešit to, jak se mám chovat v situaci, když mi Lucka vulgárně nadává, uráží a psychicky mě týrá. No tak etopedka hlavně preferovala pevné objetí. Čehož já zastáncem rozhodně NEJSEM
Ano, chápu, že to na nějaké dítě funguje, ale nééééééééé na každé dítě
A také je pevné objetí a pevné objetí. Když vidím, že člověk leží hodinu na dítěti autistovi, nechá po počůrat a říká tomu pevné objetí, tak se mi chce vraždit
No, ale to jsem odbočila. Tahle etopedka tvrdí, že si to ty srdíčka řeknou. Jako to Lucky a moje, že se Lucka zklidní atd.
V praxi: Lucka: chci bonbón,....mami dej mi bonbón. Já: bonbón ti nedám, protože bude za chvíli večeře. Lucka: jseš zlá a hnusná a nemám tě ráda, když mi nedáš bonbón. Rada od etopedky: pevné objetí a srdíčka si to řeknou
No prostě jsem se jako nic nového, povzbuzujícího nedozvěděla. Prý jí mám přenechávat zodpovědnost. Jako teorie toho nakecala hodně, ale v praxi se to jaksi nedá v našem případě použít. To jako mám Lucku nahánět po baráku a dělat pevné objetí 20x denně???
Jak přenechávat zodpovědnost? To, abych vystudovala nějakou vysokou psychologickou a pochopila co po mě etopedka chce. Tak mluvila o éčkách a barvivech, že to zvyšuje hyperaktivitu, nechat Lucku vybít energii atd. To vše už dááááávno vím. Chtěla jsem řešit hlavně ty situace o kterých jsem již psala, ale to mi ještě nikdo neporadil. Někdo radí, něřeš je, dělej, že to neslyšíš. Druhý, abych to řešila a dala jí přes pusu, když mi to řekne a domluv jí. Je to hrozně složitý. Ono, když jdete z 3. patra z ORL do auta a dítě na vás JEČÍ: jseš zlá maminka, nemáš mě vůbec ráda........moje mamiiinka mě nemááááááá vůůůůůbec ráááááááda. Slyšíííííííííš, ty mě nemááááááááš vůůůůůůůůbec rááááááááááda atd. atd. Všichni po vás koukají, jelikož jsme malé město, tak vás všichni znají.......já bych se nejraději viděla v p....
A v hlavě se mi honí v hlavě co si lidi o mě říkají: no jo, děti svoje nemají, vzali si je z děcáku.......a teď ty děti vůůůůůůbec nemají ráďi. Bůh ví , co jim doma dělají, jestli jim dají chudáčkům vůbec najíst atd. atd.

Nejhorší bylo na konci sezení u etopedky, když se mi řekla, abych jí řekla, co si od ní odnáším za informace, co jsem se nového dozvěděla, tak to jsem málem spadla ze židle, jelikož jsem se nic pozitivního, použitelného v praxi nedozvěděla. Jsem jí řekla, že si to musím v hlavě ještě všechno uspořádat. A ona: ale něco hlavního co jste se dozvěděla? No tak ze mě vypadlo, že budu více přenechávat zodpovědnosti, i když doposud netuším jak
Požádala jsem jí, aby mi to vše sepsala do mailu, to co nám říkala a nějaké rady atd. No tak, když jsem tam nechala 700,-, tak chci něco za to, že?

Tak dnes po 14 dnech odepsala:

Dobrý den,

zasílám Vám to, co mi běhalo hlavou. Víte, že pro porozumění nabízím krajní úhly pohledu. Pokud budete cokoli potřebovat dovysvětlit, napište.

Cíl: předávat zodpovědnost a učit rozhodování, koncentraci, pozornosti, žádoucím návykům a aktivitám
výchovné působení x běžný provoz – to, co výchovně požaduji, důsledně vyžaduji – tzn. pokud dám pokyn, je třeba být přesvědčena, že ho dovede a je připravena splnit a trvám na tom (s láskou, ale trvám – mám tě ráda, ale na tomhle trvám i když se ti to třeba nelíbí a počkám, až to splníš). Není však žádoucí příkazy a zákazy řídit všechny kroky. Cílem je předávat zodpovědnost a učit rozhodování – což spolu úzce souvisí. Je dobré říct, jak já to potřebuji takhle a co s tím tedy uděláme, aby nám v tom bylo všem dobře = učit se dělat dohody. Často děti neví, co konkrétně od nich čekáme, jak to mají udělat nejlépe – jeden nebo dva způsoby řešení situace, vybrat si, pro který se rozhodne. Zastavit situaci, popsat, co se dělo a najít vhodné řešení – dítě na ně přijde samo nebo doporučíme jedno nebo dáme na výběr ze dvou.
Je nutné umožňovat aktivity – přes ně děti zdravě prospívají a dospívají, nuda je výchovně nebezpečná. Přijímat vysílanou energii – ne ji odmítat- a pokud je třeba, tak nežádoucí přetavit v očekávané a žádoucí – přerámování. Společná aktivita, společné zážitky, společná vyprávění,… společný čas versus chráněný čas s jedním rodičem, chráněný čas s druhým rodičem, chráněný čas se sourozencem atd. Vytvářet prostor pro pozitivní zkušenosti. Pozor na negativní posilování.
Učit adekvátnímu sebeprosazování. Pozor, aby necítila vinu – má právo udělat chybu, nese negativní důsledek a jdeme dál. Začala by nevědomě manipulovat, citově vydírat, se odmítat, trestat, …
Nenechte se stresovat okolím. Přeji Vám, ať se vše daří a v případě potřeby můžeme konzultovat emailem. M.L.

Já jako netvrdím, že píše etopedka něco špatně. Akorát jsem asi pablb, který nechápe jak to v praxi praktikovat a hlavně kdy
/Přijímat vysílanou energii – ne ji odmítat- a pokud je třeba, tak nežádoucí přetavit v očekávané a žádoucí – přerámování/. To znamená jako co???
/Vytvářet prostor pro pozitivní zkušenosti. Pozor na negativní posilování.
Učit adekvátnímu sebeprosazování/. Já tomu prostě NEROZUMÍM

Může mi to někdo prosím vysvětlit???
To mám etopedce napsat, že nerozumím celému cíli?
Čemu rozumím jsou ty situace, vysvětlování, navrhnout dva způsoby řešení.....jenže Lucka na řešení nemá čas. Ta nic neřeší, tak KONÁ
Aktivity, společné zážitky........jo to chápu.
Co jsem nepochopila u ní v ordinaci, když jsem Lucku napomenula, aby nelezla po sedačce v botách, tak mě napomenula, abych jí to neříkala. Tak ji říkám, že se mi to nelíbí a ona, že u ní se to může. Tak ji říkám, že u nás se to nemůže a že si na tom trvám, a že to Lucka ví, že to nemá dělat, tak ji mám při přenechávat tu zodpovědnost. To jako JAK? Chceš dávat boty na sedačku nebo nechceš??? Chceš tu sedačku ušpinit nebo nechceš???