My jsme měli psa 19 let (teda já vlastně jen 15, vyvdala jsem ho), před pár lety jsme měli dokonce dva. A i když s nima byla spousta úžasnejch okamžiků, momentálně jsem šťastná, že žádnýho nemáme, a do budoucna žádnýho neplánujem.

Ale mezi tebou a mámou mi přijde, že jde o něco jinýho - vy to přece nemusíte vidět stejně, tvoje máma si může myslet A a ty si můžeš myslet B, na tom nic není. Řekla bych jí něco v tomhle duchu: Mami, rozumím, že podle tebe je pes zdroj všemožnýho nepohodlí a nejsi příznivkyní chování psů. Beru na vědomí, že to takhle vidíš. Já to vidím jinak. Já nepřesvědčím tebe a ty nepřesvědčíš mě - a to je v pořádku, nemusíme se shodnout.

Tuhle metodu používám na svého 80letého otce (kterej dodnes nepobral, že opravdu existuje víc správných způsobů, jak žít ) a funguje to překvapivě dobře. Vyzkoušej.