Psa, fenku vipeta, jsem pořídila po pečlivé úvaze a je to to nejlepší, co jsem udělala. Pro sebe - konečně má smysl procházet se a přinutit se jít ven, pro dceru - má to, po čem jsem toužila celé dětství (a může ji mít i v posteli) i pro manžela, který sice protestoval ale je z ní po... jako my. A po 20-ti letech manželství je to kolikrát opravdu pozitivní prvek domácnosti. Dovolenou vybírám, aby tam mohl být pes, jsou takové možnosti. Jinak moc necestujeme a je to prostě člen rodiny, kterého milujeme a ona nám to vrací každý den. A toto plemeno si svojí povahou podmaní (skoro) každého, i moji mamku, která psy nemusí vůbec.