Za mě je to od všeho trochu a hodně záleží na úhlu pohledu. Vezmu to z pohledu Tvojí maminky. Fenečka nás má ráda, je to mazlíček, gaučák... ale samozřejmě nás omezuje. Např. místo dejme tomu třeba pergoly jsme museli pořídit ploty; začne pravidelně hárat v době, kdy bychom rádi jeli k rodičům, kde mají psa - tudíž nejedeme ale trávíme květnové svátky doma; ráno musím vstávat o kus času dříve, abych ji stihla teď při hárání protáhnout okolím, aby označkovala co jde a aby vydržela do odpoledne sama doma... Chceme-li někam odejet, pak musíme mít zajištěno hlídání psa... Procházky vybíráme dle psa když ho chceme vzít s sebou... Veterinární péče stojí dost peněz, takže se omezujeme jen na nejnutnější - očkování, vytlačení žláz, odčervení, stříhat jsem si ji naučila sama... Peněz není navíc mraky, takže si stále opakuji "první pán a až potom pes", prostě priorita jsou děti, my... jen mi teda nikam nesedí to zanedbávání dětí,- tam mě nic nenapadá.
Z mého úhlu pohledu - je mít psa fajn. Naše dcerky se s ní dost zabaví, když se bojí vezmou si ji s sebou do postele... Já jsem klidnější, protože hlídá (byť je maličká, tak je to dominantní potvůrka, která se nebojí ozvat a když se jí něco nezdá dá vědět vrčením... čili uklidňuje mě pocit, že máme doma "alarm" Procházky mě baví - dnes by po bouřce nikdo ven nešel, ale psice šla s nadšením - tudíž jsem nemusela sama Dříve jsme s mužem na procházky spolu sami dva moc nechodili, co jsme pořídili psa, tak chodíme výrazně častěji všichni, i jen sami dva. Co se týká peněz - zatím ve všech případech si pes pomohl sám - nebylo zatím ťuky ťuk potřeba investovat do nějakých operací, léčby - ovšem tohle se asi moc ovlivnit nedá, člověk do štěněte nevidí... Jediné, co mě trošku "trápí" je vstávání ráno o cca půl hodiny dříve než ostatní - to bych si vcelku ráda odpustila, nicméně není pomoci chci-li psa mít Prostě fakticky záleží na úhlu pohledu.