Evuš,
myslím,že ta etopedka, by neměla jen papouškovat nějaké fráze naučené z knih, ale hlavně ti poradit konkrétně, předvést konkrétní situace a jak je podle ní správně řešit, ty potřebuješ konkrétní ukázku řešení..bych jí to asi tak řekla, že je to prostě na tebe zbytečně moc teoretické a nadnesené..
Plně tě chápu, protože náš Matěj má ted období na zabití a to určitě nedosahuje ani promile toho co dokáže Lucka..pořád mrčí a vymýšlí si každou kravinu,vyřeším jedno a najde si něco zas na něčem jiném..začíná mrčet už ze zvyku..už jsem ho přistihla,že to i dělá schválně, takže jsme s manželem oba nastolili takový přístup,že mu to nebudem vůbec tolerovat, že pokud to jeho otravování nebude opodstatněné/že ho nic nebolí,nemá hlad, nic se mu nestalo atd../že to prostě hned v zárodku potlačíme, protože jak ho to chytne,tak neví kdy přestat..bud ho prostě plesknu po prdeli/bohužel,po dobrém to nejde,neb tomu předchází vždy domlouvání a vysvětlování..a ten pleskanec zabírá jak jsem zjistila/,nebo mu holt něco zakážem co má rád/sladkost,televizi/místo toho přečtem knížku/.
Příklad:jedem autem, dám mu sušenku,zlomí se mu a řve že už ji nechce,vezmu ji a sním..chce druhou..samozřejmě už mu ji nedám i když ji asi 100xvyžaduje/večer to pak tatínek s ním probírá..on dělá,že to neslyší:))
další příklad:dívá se na večerníček,řve že má špatně peřinu,několikrát/zuřím!!!:)/dojdu,vypnu televizi a zvýšeným hlasem řeknu,at si to spraví sám nebo může na pohádku zapomenout,on najednou vyskočí a spraví si to sám.
Metodu pevného objetí praktikujeme několikrát denně,ale tak trochu ze srandy a se srandou, když kvičí nebo řve a mrčí,nejraděj bych ho vyliskala..tak to obrátím ve srandu a obejmu ho a mačkám a on se začne řehtat nakonec