Souhlasím s holkama, ženská je trubka. Takové hesla z knížek bych ti do mailu napsala i já a stačila by mi za to jenom čokoláda. A přece, jakmile TY řekneš, že nechceš a nelíbí se ti, aby lezla v botách na gauč, tak ona má zavřít ústa a ukázat ti názorně, jak docílit toho, aby tam to dítě nelezlo!!!

A jinak prostě si myslím, že všechny tyhle metody jsou v teorii strašně moc hezké, pěkně se čtou, uvědomělý človk pokyvuje hlavou, že ano, tak by to mělo být, dítě je taky člověk, dá se s ním domluvit. Ale když se dostaneš před ječící dítě, které nedodrželo dohodu a teď na celý obchod řve, jak ho týráš a nevydrží chvilku v klidu, aby sis na záchod došla, tak prostě člověk chce jenom zahodit počítač i s mailem v dáli a jenom si mlátit hlavou o zeď. Mi stačilo být občas trpělivá ve školce u nějakého dítěte. Po chvilce klidného domlouvání jsem začala zvyšovat hlas a jakmile hrozilo, že bych mohla cuknout rukou a milé dítě plesknout, aby se vzpamatovalo, radši jsem odešla a nechala dítě, ať si dělá, co chce. O tom to je a takové situace dvacetkrát denně prostě strašně vyčerpávají.

Nám se teď Stella začala vztekat. Prostě řekne, že NE, začne dupat nohama, ronit slzy. Někdy ji ignoruju, někdy vysvětluju, někdy pleskám. Ona to vyloženě hraje, tahá z paty. Samozřejmě, ve chvíli, kdy ji něco mrzí doopravdy, tak konejším, ale když začne ječet, že chtěla ještě pohádku a ječí na etapy zrovna ve chvíli, kdy si na to vzpomene, tak na ni prostě prdím. Teď ještě, aby to zvládali i prarodiče, aby s nima neorala.
Nemusím asi ani říkat, že ve školce se vztekání neděje ani náznakem. Prostě zjistila, že maminka je měkota, při brečení buď konejší nebo povolí nebo navrhne něco jiného. Ale maminku už to děsně neba.

Jo a na narozky kupujem to kolo, jinak nic dalšího nevím. Možná malovátka na oči, to se jí líbilo.