Tak to je jako u babičky (psala jsem výše). Tohle je jejich druhý pes, prvního měli německého vlčáka ( bydlí v paneláku v bytě). Oni by se pro něj rozkrájli, ale výcvik je něco co psa "zlomí", sebere mu duši. Přitom kdyby ho naučili jenom "ke mě" a "zustaň" tak s ním můžou dělat mnohem víc věcí. Nemusí si umět lehat, sedat, nebo stopovat, nebo takové to agility, prostě by stačili tyhle dva povely a bylo by všem o moc lépe. Ale oni to nechápou, myslí si bůhvi jak to není roztomilé když ho musí nahánět, nebo jak strašně miluje lidi když na ně skáče, nebo jak zbožňuje paničku když nepočká ani dvě minuty než nakoupí rohlíky v minikrámku.
Ono je to i tom, že ten pes jim "neublíží"...nemusí s ním řešit nic složitého, pes jim nevynadá, nezlobí se na ně.......je to skoro až komické když pejskovi dávají něžně dobrou noc a mezi sebou si nic neřeknou. Nevím jak to napsat, ale prostě je jim jednoduší se citově vázat na psa než na lidi.....