Cimbur ale asi sami vnímáš že u tebe je to trochu jinak, četla jsem pár tvých témat, ty jsi se nerozhodla pro psa sama od sebe a po zralé úvaze, nevybrala jsi si plemeno atd. Není to tvé rozhodnutí, prostě ti byla ta péče "hozena" na krk. A ještě když už je to tedy na tobě, tak jsou ti házeny klacky pod nohy, s tím že výcvik ne apod. Teď nepolemizuju zda je to nebo není dobrá varianta, ale prostě když jsi ten na kom leží starost a péče tak by jsi měla i rozhodovat, nebo min. by měl být brán tvůj názor jako dosti zásadní v potaz.

Ale asi to tak bohužel u vás nefunguje. Asi fakt nechápu proč si manžel psa pořídil, není doma, nestará se, psa vychováváš ty. To prostě podle mně zodpovědný člověk neudělá, jak své manželce, tak i tomu psu.

Já třeba mám psy moc ráda, ale sama vlastního nemám, protože prostě reálně soudím že momentálně nemám kapacitu, především časovou, abych se mu mohla alespoň minimálně věnovat, vychovat ho. Třeba jednou, ale teď sotva stíhám co stihnout potřebuji, takže si logicky do toho frmolu nepořídím psa. Když mám chuť tak si psa "půjčím" po rodině, vezmeme ho na procházku, děti si pohrají, ale zase ho můžeme vrátit "páníčkům".