Teda - to jsou pořád řeči, jako by se vždy jednalo o totální ruiny. Děda, dokud žil, nežil v luxusu, dům velký, on nemocný,nemohl vylézet ani na žebřík, no tak jsme se tam vždy sešli - jeho děti s partnery, my děti a každý udělal, co uměl a na co měl sílu - a to jsme my děti daly dokupy i tu zahradu. A žádný stres jsem u toho neviděla, naopak, byla to docela zábava, protože večer, to byla zábava.
U babičky taktéž - měla jsem to ráda, a tam se večer opékaly buřty, brambory - no a přes den se makalo. Nebylo to každý víkend, to je jasný, nebylo to vůbec často, ale spadlý plot, zatékající střecha, odpadlá omítka, ostříhat ovce...... to se zvládlo.