Kudlo, tohle znám taky. Babička má ohromný poloruinobarák, jakékoli pokusy o přestěhování (a to především dřív, to jsou totiž takové ty řečičky o "přesazovaní starců", jenže problém je pochopitelně předvídatelný ve věku mnohem mladším, nestarcovském a přesaditelném, jenže...) marné. COž je, vzhledem ke vzdálenosti jejího bydliště, problém. Ale to by se ještě, budiž, dalo. Jenže ještě větší problém je, že odmítá zcela a úplně jakoukoli úpravu baráku, aby si v něm, když tam chce zůstat, udržela delší soběstačnost. Platili by to moji rodiče, ne ona, o peníze v tom nejde. Jenže to prostě babička nedovolí. Takže to teď funguje tak, že se o barák stará zčásti teta, ale především můj táta, který má v práci částečný úvazek a tak zbývající všední dny jezdí (spí tam jednu až dvě noci, je to fakt celkem daleko) dělat babičce na barák. A víkendy tráví moji rodiče tedy společně, na víkendy se táta vrací.
Občas kus baráku spadne. Není to dlouho, co ho kus spadl na chodník. Bylo to veřejné ohrožení, takže to tam přijelo opravit město s vysokozdvižnou plošinou a babičce poslali fakturu. To, že to nikoho nezranilo ani nezabilo, byla obrovská klika, je to barák v centru nejcentrovatějším, na velmi frekventované ulici. O jakémkoli návrhu na sanaci části, která opět hrozí spadnutím, odmítá babička slyšet. Smůla. Mám ji moc ráda, ale občas mám chuť ji ...
Na stranu druhou, tahle zkušenost velmi dobře poučila moje rodiče. Takže si, v době, kdy jsou ještě zcela soběstační a rozumní, předělali svůj byt na bezbarierový a zvladatelný i eventuálně značně nemohoucí osobou. Totéž udělali s domkem po prarodičích, aby se mohli ev. odstěhovat tam a vydržet tam s maximální soběstačností (Mají tam dokonce už i namonotvaná madla pro eventuální nepohyblivé osoby, jsou opravdu v tomto směru neobyčejně důkladní
). Tohoto domku by se nechtěli ani za nic vzdát, takže do něj teď investují maximum, aby nám s bráchou do budoucna maximálně umenšili potenciální průšvihy s nemovitostí (domek naštěstí není sice v Praze, ale není nijak brutálně daleko). Včetně toho, že ve velkém předělávají zahradu na udržovatelný trávník, ruší všemožné skalčičky a záhonečky apod. Oceňuju to, hodně, jelikož jim už taky táhne na 70 a pomalu vnímám, že se asi blíží čas, kdy od nás s bráchou budou pomoc potřebovat. A tahle prozíravost dopředu, jak nám eventuální péči o domek ulehčit, je docela obdivuhodná.
V takovémhle případě si umím představit, že s bráchou budem brát na sebe péči i o barák. V případě babičky ne, její barák mě už nezajímá.