Angrešte,

přesně.

V podstatě si myslím, že když dojde na lámání chleba, tak se "obnaží" ten vztah, který k dotyčnému mám.

Myslím, že si umím představit obě situace, které popisuješ, a na to Nepilovo povídání si taky vzpomínám - v situaci Tvých rodičů a té Nepilovy babičky bych vnímala tu vstřícnost a snahu ne "nebýt na obtíž", ale maximálně tu případnou pomoc usnadnit, dokud to ještě jde, a pro takového člověka, pokud by se ke mně ještě navíc celý život choval hezky, bych podstoupila leccos a i slevila ze svého pohodlí, aby mohl co nejdéle zůstat tam, kde to má rád.

Ale v modelové situaci Tvé babičky bych měla pocit, že ten člověk myslí především sám na sebe a vůbec neřeší, jaké potíže to jeho trvání na svém způsobí jeho blízkým, a tam se přiznám, že bych na něj měla vztek a jistě že bych ho nenechala zajít ve škarpě, ale asi bych se nepřetrhla snahou o to, aby mohl zůstat ve svém, protože by mi to nijak neusnadnil a neviděla bych důvod, proč plýtvat silami na rozmar někoho, kdo na mě zvysoka pr.dí.