Zdravím, pokud je manžel schopný psychicky ustát řev a scénu, radím manžela. Fyzická síla se počítá. Sestry určitě poradí - nožičky mezi dospělácká kolena, 1 ručku dozadu za vaše záda a dítě přitisknout k sobě. Problém je, že jak jsou děti někdy v "křeči" a napnuté, někdy prostě ta krev neteče. Dceři v jednu dobu pomáhalo, když neviděla na místo činu, jen jsem jí řekla, že "teď". A taky věděla, že když se bude rvát a hysterčit, bude to zřejmě trvat dlouho a bude to horší a víc bolet. A jednou překvapeně zjistila, že už má odběr za sebou a ona stále čekala, kdy "už to bude". Držím palce, je to psycho. Ale bude to lepší. Jo a taky fungovalo, když si uvědomila, že ta bolest (podstata celého strachu hrůzy) trvá jen okamžik - řekneš "jedna" a je to pryč. Už to nebolí, jen teče krev. Ví třeba, co se s krví dělá? Jaká to jsou "kouzla" a co všechno tam mikroskopem vidí? Držte se, jsem tak ráda, že tohle už je za námi....