Tak jasně, že tě skromnost může i výrazně omezit a hlavně ta materiální....já pocházím ze skromného prostředí a ten pohled je velmi subjektivní...moje tchýně často zmíní jak nemá peníze a nikdy neměla, přitom v porovnání s mou rodinou měla a stále má několikanásobně víc. A ona si o sobě taky myslí, že je a vždy byla skromná. A moje babička za komunistů neměla ani řádný důchod, jelikož byla v domácnosti (vdova se 4 dětmi) a živila se vlastní prací na poli.
Mě to ovlivnilo způsobem, že jsem šetřila na sobě (zbytečnosti nepotřebuju), ale jaksi to nevedlo k ničemu jinému, než že víc utrácel za ty zbytečnosti manžel...
Můj brácha byl tak skromný, že nikomu z rodiny neřekl, že nemá peníze na jídlo (za studií), přitom bych ho klidně já (i rodiče) dotovala. Skromnost tě může omezovat v profesním a platovém růstu (buď rád, že vůbec nějakou práci máš), taky pár takových lidí znám (proč dělat problémy, když současný plat mi stačí).
Asi každá vlastnost může mít svá negativa i pozitiva.
A k tématu - myslím, že skromné a vděčné 7 leté dítě je scifi a la B. Němcová, zejména ve společnosti dnešního civilizovaného světa. Děti bývají takové spíš pokud zažívají nějaké těžkosti typu týrání, zneužívání, případně nepěkné manipulování..Výjimky samozřejmě existují. Ale docela mě vždy uklidní, když si poslechnu nějakou dceřinu spolužačku....(že jsou všechny stejně neskromné)...