Jinak já jsem dobrý příklad (padesátce se začínám blížit). Po rozpadu prvního vztahu jsem byla dlouho (léta) sama, záměrně, nemohla jsem se na chlapa ani podívat. Můj manžel (už jsme spolu přes deset let) mě potkal na jedné pracovní akci, okamžitě mě naprosto okouzlil (a já naštěstí jeho ), po (páteční) akci jsme si do pondělního rána povídali, domů (na druhý konec republiky) už se vrátil víceméně jen pro své tašky s věcmi, věděli jsme okamžitě, že mezi námi vzniká něco, o co ani jeden nechceme přijít. "Riskli jsme to", nicméně opravdu máme krásný, velmi harmonický vztah, a to jsme předtím oba zažili ve svých předchozích vztazích zklamání, hádky, nepochopení a netoleranci (a oba jsme předtím žili ve vztazích "z rozumu"). Doporučuji tedy dát hlavně na intuici, "pocity v břiše"