Zajímavá debata.
Je potřeba říci, že co jeden považuje za skromnost, může být pro druhého pravý opak.
Asi je fajn po něčem toužit a něco si přát. Já takový pocit nezažila už 20 let.
Netoužím po Paříži, po exotických krajinách, po žádné konkrétní věci. Že bych byla skromná?
Vděčnost? Komu a za co? To je další pocit, se kterým se nějak nepotkávám.
Jistě, jsem vděčná za to, že jsme já i moje rodina zdrávi. Komu za to vděčíme? Těžko říci.