Táta jako by nebyl. Máma se starala, ale je úplně jiná než já, hodně pragmatická, rozumová, až chladná. Chybělo mi sdílení, povídání, pocit lásky, podpory - byla jsem jako dítě velký cíťa. Hodně jsem se tím trápila.

Zpětně si uvědomuju, že jsem díky matčině výchově samostatná. Díky tomu, že jsem se jako malá cítila nepochopená, dokážu dnes pochopit jiné, vcítit se do nich, podívat se na problém očima jiných lidí. Mám velké sociální cítění. Má to samozřejmě své hranice, člověk odhaduje na základě svých zkušeností.