Mě i ségru naši hodně cepovali, kvůli škole, úklid, samozřejmě jsme museli pomáhat ve všem..Ségra byla jedničkářka, já lajdák..díky neustálému domlouvání atd. jsem školu nenáviděla a bála se chodit se špatnou známkou domů..výchova? Museli jsme poslouchat na slovo, to co jsem udělala dobře bylo samozřejmé, to co ne, byl průšvih..Měli tendenci rozhodovat o mě ve všem..Já byla také svá, těžká introvertka, zavalená hradbou knih, nenapadlo mě kouřit, četla jsem že je to škodlivé a to mi stačilo atd. Klady? Nikdy jsme si doma na nic nehráli, spořádaná rodina, žádné exesy, nevěra ani alkohol ..tak až jako dospělá jsem zírala, jak jiné rodiny žijou zvláštně dle mě, nikdy se u nás nemluvilo vulgárně. vždycky jsem jezdili na dovolené. Zápory? určitě nedostatek sebevědomí, věčný pocit, že vše dělám špatně, když to není podle mámy. I citová nevyrovnanovst, jsem věčná hledačka obrovských citů..máma mě nikdy neřekla, že mě má ráda jako dítěti, spíše mě tepala. Ařž nyní jako dospělá vím, že jsme pro ni se ségrou nejdůležitější, až nyní si hodně rozumíme.