Kudlo, co se týče skromnosti, je to zřejmě více dáno vnitřním nastavením, než výukou a výchovou.
Můj nejmladší syn je velmi skromný a většina materiálních věcí, o které usilují jeho vrstevníci, jde naprosto mimo nej.
Jediné, co může rodič udělat, když už dojde na tlaky ze strany dítěte, zamezit právě ty tlaky. Zřejmě to musí být dost vysilující, čelit tomu neustále, zvlášť, když není.
Navíc ten tlak na spotřebu je tak obrovský, že i já mám občas co dělat a musím se plácnout přes ruku, abych nekupovala blbost, která je mi k ničemu a tím nemyslím věci "jen tak pro radost" i ty považuju za nutné, už kvůli duševnímu zdraví a to má každý jinak. Dovedu si představit, jak snadno tomu podléhá dítě.