Anett, ty případy, co popisovala máma byly trochu něco jiného, než touha osamostatnit se. Spíš to byl útěk k někomu, s kým si nakonec vůbec nepomohly a kdyby měly doma lepší zázemí, tak by za takovým člověkem třeba nikdy neodešly.
Benevolentní výchova taky neznamenala, že jsem si mohla dělat co jsem chtěla, ale s porovnáním s jinými rodiči jsem měla docela volnost. Nikdy jsem nemusela zatloukat špatné známky, zatloukat průšvihy, nikdy jsem nemusela lhát v otázce kam a s kým jdu,...a tohle některé moje kamarádky doma běžně dělaly.

Já jsem člověk, který potřebuje osobní prostor a ráda ho dopřeju i ostatním