těžko říct. Můj otec je sám extrémně nezralá osobnost, která na výchovu ani neaspirovala, dělal a dělá vždy pro své pohodlí, dál nevidí. Bohužel tímto odhalením v raném věku pro mě přestal být jakoukoli morální autoritou.

Moje máma určitě dělala co myslela že je dobré, ale jsme strašně nekompatibilní dvojka: já jsem přecitlivělá, ana drsnák. Milovala mě hrozně podmíněnou láskou (děláš co se mi líbí, mám tě ráda, jdeš si po svém-nemohu tě mít ráda)...výsledkem byl batoh komlexů. ale čím jsem starší, vím, že to nemyslela špatně...je prostě hodně jiná. Co je blbé, že trochu bojuju s tímto podminováním lásky u své starší dcerky. To mě drásá...nedávám to snad najevo, neb to vím, ale je to tam...sakra. Prostě ji příliš hodnotím, nejsem vždy schopna toho bezpodmínečného přijímání...a hrozně mě to S.re, neb vím, že ona prostě je bytost dokonalá a skvělá